Modlitba s Ikonou přátelství

Netušená radost. To byl podtext ekumenického setkání před ikonou přátelství. Společenství křesťanů různých denominací se sešlo ke společné modlitbě. V modlitbě totiž nevnímáš, že ten druhý je jiný, že se na věc dívá jinak. V modlitbě máš pohled Krista a jeho pohled, to je něco, co je plné lásky a přátelství.

  Sešli jsme se, katolíci, adventisté, lidé z církve husitské a bratrské a byli jsme spolu. Tím je řečeno všechno…

  Zpívali jsme, jednoduché, stále se opakující zpěvy z Taizé naplnily kostel. Nebyly to jen zpěvy. Byl to Duch Boží. Duch, který shromažďuje a který volá k jednotě.

  Oslavovali jsme Boha, poslouchali jeho Slovo a prosili za sebe navzájem i za ty, kteří nám leželi na srdci. Nalezli jsem přátelství. Pocítili jsme, že církev je jedna.

  Občas člověk slýchává podivné věci, které mohou demotivovat, možná i zranit. Často to bohužel slýcháme od těch, od kterých bychom čekali spíš podporu než klacek pod nohu, možná i důvěru a ona je na místo toho pochybnost.

  Při naší společné modlitbě jsem si uvědomil, že přítel, ten opravdový, může přicházet odkudkoliv. Být přáteli v Kristu, to totiž znamená nekoukat se skrz prsty na druhé! Já se chci koukat skrz srdce!!!

  Po modlitbě jsme se společně sešli u čaje a koláčů a jen tak jsme klábosili. Moc si vážím všech, kteří obětovali svůj čas (a nebylo ho málo) a udělali výzdobu, nacvičili hudbu, napekli sladkosti a především přišli, aby se společně modlili.

  Pamatuj na to, že i ty můžeš přijít a ne jen sedět a povídat prázdná slova o mnohých věcech.

Činy a ne kecy!!!